Moji rodiče jsou oba z oblasti Buffala v New Yorku, takže jsem po nich zdědil fanouškovství v 90. letech. Lidé ze severního New Yorku jsou ti nejlepší. Ale s hrůzou jsem sledoval, jak Bills prohráli čtyři Super Bowly v řadě, když mi bylo devět. Po přežití tohoto traumatu jsem se v roce 2000 jako teenager vrátil k fanouškům, abych fandil jejich quarterbackovi Dougu Flutiemu, který byl k mému zklamání posazen na lavičku v zápase zvaném "zázrak music city". Zase jsem to vzdal. V posledních letech jsem měl problém pozastavit nevěrohodnost ve fotbal nebo vlastně jakoukoli "hru", a musím říct po 35 letech sledování: Parafrázujíc Nietzscheho, být fanouškem Bills znamená trpět, přežít být fanouškem Bills znamená najít v tom utrpení nějaký smysl. Jsme velmi dobří, ale nikdy skvělí. Nikdy nemám větší štěstí než štěstí. A vždy dostanu dávku lítosti se stříbrnou medailí. V našich slzách je hluboký význam. Vždycky je tu příští rok....