Spravedlnost mi nikdy nepřipadala jako ideál, ale jako půda, kde se svoboda odvažuje růst. To, co mě na Fair3 přitahuje, není vzrušení z inovací nebo investic, ale tišší víra – víra, že spravedlnost sama o sobě nese posvátný druh hodnoty, která musí být prokázána jako pravdivá, a ne jen vyslovena nahlas. A tak jsem darovala 200 000 dolarů nadaci Fair3 Foundation – ne proto, abych vlastnila, ne abych si to nárokovala, ale abych pomohla něčemu trvalému zakořenit. A vím, že to nebude naposledy. Dám znovu, protože dílo spravedlnosti nikdy nekončí. To se jen prohlubuje. Z toho 5 000 dolarů šlo rodinám těch, kteří přišli o život při indonéských protestech – lidem, jejichž jména možná vyblednou z titulků, ale jejichž příběhy nám připomínají, že nespravedlnost není nikdy vzdálená. Žije to blízko, pod naší kůží, dokud se nerozhodneme tomu čelit. Nebyl to akt dobročinnosti, ale solidarity – malý slib, že spravedlnost zůstane naživu ne jako slogan, ale jako praxe. Protože spravedlnost, stejně jako láska nebo víra, není cílem. Je to něco, co si musíme vybírat – znovu a znovu – s něhou, s odvahou a s oběma otevřenýma rukama.