S No Me Olvides nyní živě v Fellowship sdílíme rozhovor mezi panamským umělcem @ix_shells a kurátorem @HUObrist. Rozhovor, natočený v roce 2023, sleduje její cestu od architektury a kryptografie až po generativní umění a jak kód, paměť a léčení formují její praxi. Mluví o budování vlastního "metavesmíru" prostřednictvím obrázků a archivů, o příběhu za Dreaming at Dusk pro projekt Tor a o tom, proč náhodnost a abstrakce působí jako jazyk. Hans Ulrich Obrist, umělecký ředitel Serpentine Galleries a jeden z nejvlivnějších kurátorů současnosti, pomáhá její práci zařadit do širší historie experimentálního a digitálního umění. Je to krásný vstup do světa, který vede k No Me Olvides. ↓ Přečtěte si níže některé abstrakty rozhovoru

👤 HUO: Zajímalo mě, jak to všechno začalo. Jak jste se dostal k umění? 👤 IS: Právě jsem se vrátil z té jiné zkušenosti s umělcem a trochu chápu svůj proces, spojil jsem se se vším. Byla to pravá fotografie: prostě rád chodím kolem sebe a simuluji prostory kolem sebe a proměňuji všechno, dokonce fotografii, video, hudbu, do nějaké abstrakce. V době, kdy jsem žil v Torontu, jsem tam byl asi pět let a bylo velmi těžké být doma daleko od rodiny a poznávat to zvláštní nové místo. Lépe jsem tomu rozuměl díky svému foťáku. Studoval jsem architekturu, pamatuji si, že jsem chtěl být architektem, ale bylo to opravdu drahé, tak jsem se rozhodl zkusit jiný obor a našel jsem tento titul z informatiky online na University of London. Jeden z prvních kurzů byl o kryptografii, kde nás učil, jak umístit informace do pixelů, které měly různé barvy, tvary a tvary, a informace uvnitř nich lze extrahovat a překládat na data, čímž se vše promění v zakryté umělecké dílo a zároveň se zachová skutečná informace. To byla jedna z věcí, které jsem nejčastěji opouštěl, kromě toho, že jsem pozorovatel, rád si představuji věci, rád se vyjadřuji tím, co dělám. Tak to vlastně začalo. Byl to také proces uzdravení, všechny ty nové zážitky, některé dobré, jiné opravdu špatné, ale zamiloval jsem se do toho. Dodnes je moje práce stále mým nejbližším vztahem ke všemu.

👤HUO: Hodně vaší práce je generativních, kdo byl typ umělce z minulosti, který vás inspiroval? Někteří průkopníci generativního umění, pokud z toho existuje nějaká inspirace. 👤IS: Upřímně, začal jsem to celé bez studia minulosti, bez použití odkazů. Začal jsem se o tom dobře a víc učit před posledními dvěma lety, od začátku jsem byl v transu. Poslední roky s NFT a uměním spojeným s digitálem mi daly spoustu příležitostí, mluvil jsem s lidmi, se kterými bych nikdy nemluvil, a začal jsem se více zabývat minulostí. Hodně čtu, ale nikdy jsem nepoužil žádný zdroj. Mám rád náhodnost, rychle se nudím, takže chci dál hledat nové věci, další nové vzory. Soustředím se hodně jen na jednu práci a ne na velké edice stejného algoritmu. Frank Herbert, hodně jsem se o něm dozvěděl; Někteří lidé říkají, že některá má černobílá díla vypadají podobně. Říkám, že matematika je velké dílo náhody, nakonec se navzájem najdeme v zrcadlení nebo ve vztahu k jiným či k objektům. Jednou z průkopnic, kterou nejvíce obdivuji, může být Vera Molnar, byl jsem s ní součástí výstavy a je šílené něco takového říkat. Co se mi na ní líbí, je, že dokáže do svého umění začlenit spoustu myšlenek, je toho hodně z ní v tom, jak se vyjadřuje. Takto se umělci učí, když se snaží pochopit abstrakci. Stává se jazykem a já ji vnímám jako způsob jazyka.

👤HUO: Jak jste se pak dostal do NFT prostoru? Četl jsem, že to nějak souvisí s Lady Phoenix a vaší show v Lightboxu v New Yorku, byla to vlastně řetězová reakce, pak přijdete k Foundation a Dmitrij Černjak hrál roli. Můžete o této cestě říct víc? 👤 IS: Byl to řetězec událostí, které jsem vůbec neplánoval. Všechno to bylo v mém vlastním světě. Je jasné, že jste ve fantazii, kterou jste si vytvořili. Moje rodina se o mě starala celý rok poté, co jsem se vrátil z Toronta, posílal jsem všechny peníze, které jsem vydělával, mámě a bratrovi na jejich nájem. Když se pandemie vyřešila, byl jsem opravdu ve stresu, protože moje máma pracuje v nemocnici, pracuje tam už deset let. Začal jsem se probouzet tak, že můj mozek byl rozdělený mezi mou vlastní terapii a umění a hledání cesty ven, kde jsem žil s velmi malým množstvím a máma dělala všechno za nás. Můj mozek se začal upínat na to, že najdu něco zajímavého, co může být tištěné, nebo web, který by reinvestoval mé práce do, víte, obalů telefonů... Všechny ty věci, které umělci dělají, když jsou zoufalí. Nikdy jsem nic předtím neviděl, ale když jsem s tím začal s technologií, moji přátelé ji používali k tvorbě uměleckých děl, která mohla využívat data z času, od sběratelů, cokoli, co do programu vložíte, aby se změnil vzhled. To jsem nikdy předtím neviděl a NFT se používají tolik. Můžete vytvářet umělecká díla s tvářemi měsíce, s pohybem oceánu, s různými daty. Můj přítel Dmitri Cherniak je úžasný umělec, který už dlouho pracuje na blockchainu s generativním uměním. Pomáhá ostatním umělcům, radí i sdílí vlastní dílo. Když vydal svůj projekt s Artblocks, přišlo mi to úžasné. Úplně mi to vyrazilo dech, všechno vyšlo z jednoho algoritmu, a hned jsem si řekl: "Dobře, jednou něco takového musím udělat!" Je to velmi náročný proces, trvá to čas vytvořit takový projekt. A pořád na tom pracuji. Rozhodl jsem se sdílet jednotlivé práce, které jsem vytvořil, a začal jsem tvořit nová díla. Otevřel jsem si Twitter, nikdy předtím jsem ho neměl, protože mě příliš rozptyloval od tvůrčí práce. Dnes je to logičtější, jsem si vědom sebepropagace. Není to něco, co bych opravdu miloval, ale musím to dělat. Dávám si od toho pauzy, ale málokdo si uvědomuje, jakou ozvěnu lze vytvořit. Pozorovat a učit se tím, že vidím, co dělají nebo nedělají ostatní, hodně čtu.